„Vždyť já nic neumím, co bych komu nabízela?” Tuhle větu slyším skoro od každé. A skoro pokaždé není pravda.
Proč máš pocit, že nic neumíš
Roky doma s dětmi. Předtím „obyčejná” práce, kterou jsi nebrala jako dovednost. Rok a půl mimo pracovní svět a pocit, že umíš akorát přebalovat.
Znám to. Ale „obyčejná práce” je pořád práce, kterou někdo potřebuje a nechce nebo nestíhá dělat sám.
Udělej si inventuru
Vezmi papír a napiš si:
- Co jsi dělala v poslední práci před mateřskou, úplně po úkonech (ne „administrativa”, ale „vyřizovala jsem maily, hlídala kalendář, dělala podklady do prezentací”).
- Co po tobě lidi kolem pravidelně chtějí, protože jim to jde („hele, jak se to dělá”, „můžeš mi s tím pomoct”).
- Co jsi zvládla zorganizovat: svatba, stěhování, rekonstrukce, spolek ve školce.
Většina žen tady najde tři až pět věcí, které se dají prodat jako služba.
Z čeho se nejčastěji dá vyjít
- Vyřizování e-mailů a kalendáře pro někoho, kdo se v tom topí.
- Příprava podkladů, tabulek, prezentací.
- Péče o zákazníky přes chat a e-mail.
- Základní správa sociálních sítí.
- Přepisy, korektury, hlídání termínů.
Nemusíš umět všechno. Stačí jedna věc, kterou zvládneš líp než člověk, co na ni nemá čas.
První krok pro dnešek
Napiš si tři věci, které umíš z minulé práce. Jen tři. Zítra se na ně podíváš znovu a u jedné si zkusíš představit, komu by se hodila.
Ta dřina stojí za to. Ale začíná se malým krokem, ne velkým skokem.